Na Ještěd s dětmi

Když jsme se loni do Turnova za vzdálenou rodinou vydali podruhé, byli jsme přesvědčení, že po prosincovém Pradědu zvládneme i srpnový Ještěd (ano, vždycky to vyšlo tak extrémně :D). Tady máte sepsané naše dojmy, jsou sice loňské, ale stále naprosto aktuální. Stojí to za to!

Jaké jsou možnosti cesty vzhůru

• pěšky modrou nejkratší trasou z Horního Hanychova (Liberec) 3,4km (možnost parkování na centrálním parkovišti za 200 Kč/den) – to byla naše volba
• pěšky vyhlídkovou trasou z Horního Hanychova (Liberec) 8,5km
• pěšky krátkou trasou z parkoviště Ještědka 0,8 km (parkování 200Kč/den)
• pešky trasou z parkoviště Výpřež 1,8 km (parkování 100 Kč/den)
• autem až na Ještěd napřímo (vjezd 250 Kč/den, omezená kapacita)
• částečně lanovkou Skalka z Horního Hanychova + pěšky 1,5km (parkování na centrálním parkovišti 200Kč/den)

Lanovku samozřejmě můžete zvolit např. jen pro jeden směr a druhý si dát pěšky po té modré, výchozí bod je zde stejný. Pozor – nejedná se o původní lanovku, která jezdívala opravdu až nahoru, je to Lanovka Skalka, která vás doveze na hřeben a odtud je to ještě cca 1,5km pěšky, nicméně po hřebenu s malým převýšením – to byla naše původní vize, ale na poslední chvíli jsme se v autě cestou na místo rozhodli náš plán změnit a dát si to komplet pěšky nejkratší trasou po modré turistické.

Co se týče vzdálenosti, bylo nám jasné, že jsme na hranici toho, co kluci dle našeho uvážení zvládnou, ale nakonec jsme si řekli, že náročná bude jen první půlka – směrem nahoru – a druhá půlka – směrem dolů – vlastně „půjde sama“.

Máme zkušenost, čas, který nám ukáže aplikace (používáme mapy.cz, mají tam skvělou turistickou mapu), musíme vynásobit dvěma, abychom se dostali na průměrnou rychlost chůze s dětmi. Aplikace nám v tomto případě ukazovala 1,5 hodiny a náš odhad byl správný – nahoře jsme byli s 4 a 6 leťákem za 3 hodiny (14 a 16 leťáci šli samozřejmě taky s námi, ale tempo určovali nejmenší :)).

Po cestě jsme si dělali časté občerstvovací a odpočinkové přestávky, házeli jsme po sobě kudlibabky, kluci házeli kuličky do kopce a utíkali za nimi. Hráli jsme kameny / klacky jsou láva – no jednoduše jsme si to dělali zábavné. Paradoxně nejmíň kluky bavily silnice, nejvíc si užívali (třeba pro mě) náročnější šplhání mezi kořeny stromů. Jednoduše platilo, čím krkolomnější terén, tím větší zábava. Čím výše jste, tím je cesta užší a náročnější, ale o to větší satisfakce pak přímo na vrcholu přichází 🙂

Nahoře máte kromě nekonečných výhledů (v případě hezkého počasí 🙂 ) možnost se i občerstvit. Jsou zde hned 4 možnosti: venkovní stánek pivo / limo /klobása, venkovní stánek se zmrzlinou – předpokládám oboje sezónní, a pak vnitřní Bistro 1012 anebo Restaurace Ještěd. Restaurace má hezkou nabídku, nicméně ve vyšší cenové kategorii. Pro naši návštěvu jsme byli spokojení s vnitřním bistrem – nabídka sestávala z alko, nealko, teplách nápojů a něčeho na zub, ale pozor, v i v hlavní sezóně měli otevřeno jen do 15:30.

Co jsem jako vystudovaná architektka 🙂 opravdu obdivovala byla ale stavba Ještědu jako takového. Rozhodně doporučuji zajít si dovnitř, projít se dokola, všímat si úžasných detailů stavby. Je zde i spousta infografik s dobovými fotkami a mnoha zajímavými informacemi o stavbě. Mým snem je se na Ještěd jednou vrátit a přespat tu v jednom z hotelových pokojů.

Jakmile jsme se dokochali výhledy a nabrali sílu na cestu zpět, vydali jsme se dolů. Podle našich očekávání to pro kluky nebyl skoro žádný problém. Jen 4leťák už byl poslední kilometr docela vysílen a tak jsme ho chvílemi poponesli, ale nic závratného, jsem na ně vážně pyšná, jak skvěle to zvládli.

My jsme na celou trasu vyrazili docela pozdě (okolo 11 dopolední), i tak ale vedla téměř z 90% ve stínu v lese a tak to ani v srpnu nebyl problém. Kdybychom vyrazili dříve, možná byl nám zbyl čas ještě na koupaliště Hoření Paseky, které jsme měli vyhlídnuté předem, ale takto jsme vyrazili zpět na naši výletovou základu do Turnova.