Jeden gurmánský den v italském Bergamu

Levné letenky do Milána? Jestli to náhodou nebude na letiště v Bergamu? Protože jestli ano, zvaž, jestli nechceš na poslední chvíli vyměnit svou zamýšlenou destinaci za poklidnější a mnohem více italskou atmosféru malebného Bergama. My jsme to udělaly a tak pro tebe dnes mám krásnou jednodenní procházku i s gurmánskými zastávkami. Kafe i prosecco teklo proudem, držte si klobouky a pojďte se začíst. Čeká na vás podrobný itinerář i mapa.

Levné letenky a další nutné výdaje

Chtěli jsme zopakovat náš ikonický 24h-na-nohou výlet do Říma z předloni a až teď tomu hvězdy (čas a peníze) přály! Co bylo potřeba? Najít levné letenky s brzkým ranním odletem a pozdním večerním návratem v ten samý den. My je našli. Letenky stály 15Eur / 376Kč na jednu cestu, tedy 30 EUR / 752 Kč zpáteční Vídeň-Milán (Bergamo).

Naprosto to není nemožné, takové letenky nejsou ani tak vzácné – je potřeba jen vědět, jak a kdy hledat. Pokud je to něco, co tě brzdí od leteckých výletů a dovolených, ráda tě to naučím na svém webináři Ulov si svou levnou letenku.

Cena letenky se samozřejmě nerovná ceně za celý výlet, ALE! Pokud se budeme bavit o opravdu nutných výdajích, pak tu máme cestu na letiště a zpět, v našem konkrétním případě jsme jeli žlutým Regiojetem za 598 Kčz páteční Brno-Vídeň Schwechat-Brno a poté celodenní MHD jízdenka po Bergamu (včetně letiště i lanovek) za 8,5 EUR (zhruba 208 Kč s aktuálním kurzem v době našeho výletu 24,45 dle Revolutu, kterým jsem platila). To dělá za jednu osobu 1558 Kč za nutné výdaje za letecký výlet do Itálie. A tam, vážení, končíme.

Vše ostatní je volitelné – od jídla, pití, přes jakékoli jiné vstupy a můžete si to upravit podle vlastních preferencí – klidně nabalte sváču a pití s sebou a nemusíte už opravdu utratit ani korunu navíc. Samozřejmě by to v Itálii byla škoda :), ale ráda bych ukázala, že i s malým rozpočtem se dají vykouzlit zázraky, pokud je vaší prioritou nebo přáním prostě vycestovat za zážitkem nebo být spolu jinde než doma.

My tři kamarádky jsme jely primárně za spolubytím a únikem z reality každodenního mateřského a pracovního kolotoče, užít si krásné procházky a vynikající italskou gastronomii. Takže u nás tato účtenka zdaleka nekončí. Každopádně Bergamo i bez jídla a pití rozhodně stojí za návštěvu a nabídne Vám trochu malebnější a opravdovější Itálii než právě třeba Miláno. V následujících řádcích Vás provedu městem a zajímavými místy, nechte se inspirovat a rozhodně sem vyražte.

Doprava v Bergamu

Jak už jsem zmiňovala, my jsme si koupili celodenní jízdenku MHD po Bergamu za 8,5 EUR. Jednoduchá jízdenka na 90min by vyšla na 3EUR a my kromě letiště chtěly rozhodně využít ikonické městské lanovky, které pod MHD v Bergamu patří bez nutnosti sledovat hodinky a vejít se do času po/před cestou na letiště, takže za nás jednoznačně nejvýhodnější a hlavně nejpohodlnější volba.

Lístek se označí pouze přiložením k terminálu (koukaly jsme na to jak jelita, jak to označit, když tam není kam to strčit, než nám paní poradila :D), z letiště jede autobus č. 1 přímo z prvního nástupiště přímo od příletové haly. Nelze minout. Tím samým se pak dostanete i zpět – je to ta jednička z nápisem Aeroporto (některé spoje nejedou AŽ na letiště). Tato jednička Vás podle volby doveze z letiště kamkoli na hlavní turistické trase v Bergamu, stačí si tedy naplánovat, kolik máte času a jak a co chcete ve městě vidět. My vystoupili na zastávce Porta Nuova a odtud pokračovaly pešky a lanovkami.

Co vidět v Bergamu

Bergamo je město na kopci a pod kopcem 🙂 tedy dělí se na Citta Bassa – nové spodní město, centrum komerce a administrativy, řekla bych – centrum pro místní. Měly jsme dost času, chtěly jsme to tady taky omrknout (pokud nemáte času nazbyt, není vůbec nutné), ale nic zásadního tu není – lokální butiky, místní kavárny, minimum turistů, obytná zástavba, banky a univerity.

Pak tu máme Citta Alta – staré město nahoře na kopci. To je ta krása, kam míříte. Nádherné budovy, krásné uličky, dechberoucí výhledy, hezké podniky, ale taky mnoho turistických pastí v podobě šílených suvenýrů, ale čert to vem – tak moc jako v Praze rozhodně ne.

Vedou tudy i dvě lanovky, které jsou součástí MHD sítě – první mezi spodním městem a horním městem, jezdí co chvíli a normálně je využívají i místní. Mezi horním městem a ještě vyšší částí horního města 😀 je pak druhá lanovka. Obě jsme využily směrem nahoru – dolů z vrchní jsme šly procházkou a dolů mezi městy už jsme se svezly autobusem, protože zastávka byla zrovna blíž. Níže Vám popíšu naši konkrétní trasu i se zastávkami.

Náš den v Bergamu aneb 24h na nohou

Vezmu to rovnou od začátku, ano? 🙂 Ať máte realistickou představu o tom, že takový výlet je rozhodně možný, ale pro někoho může být fyzicky náročný, tak zvažte, zda si to i takto užijete. My už jsme jely podruhé, takže vidíte, že i mírný nekomfort v podobě únavy nám stojí za toto dobrodružství. Na konci článku je k dispozici mapa se všemi zaznamenanými body našeho výletu.

Šla jsem spát v pondělí už s dětmi okolo deváté s naivní představou, že usnu brzo, no na pár hodin jsem asi vážně zabrala, budík mě budil v 1 ráno a nebylo to tak hrozný. Měla jsem z předchozího dne nachystanou hromádku oblečení, kabelku s nezbytnostmi (doklady, deštník, powerbanka, peníze, sluneční brýle) i svačinu v lednici (dvě kaiserky s šunkou a sýrem do doby, než dorazíme do Itálie na ráno na letišti :)).

Z domu jsem odcházela 1.35 a 1.42 mi od nás jela noční autobusová linka do centra na nádraží. Odsud jsme odjížděly žlutým autobusem Regiojet 2.15 na letiště ve Vídni. Spoj jel přímo, snažila jsem se ještě trochu spát a na chvíli jsem zabrala. Na letiště jsme dorazili okolo 4.ranní. Hned jsme šly na terminál (Ryanair ve Vídni lítá z 3ky), projít kontrolou, ať už jsme „za“ a čekáme jen u gate na odlet. Všechno šlo hladce, 4.25 už jsme byli v duty free prostoru a čekaly na odlet letadla v 5.50. Čas jsme si mimo jiné zkrátily trendem výměny vtipných triček, tady mrkněte 🙂

Bergamo je zhruba hodinu letu, v 7.00 už jsme byli na místě. Trochu jsme to podle předpovědi tušily a místo jindy velmi slunného Bergama nás čekalo zamračeno s mrholením, proto ten sbalený deštník. Během dne se to ale docela umoudřilo, místy roztrhalo, výhledy byly a přesně 1 paprsek slunce nás osvítil. Pořádný liják začal až když jsme čekaly na autobus směrem zpět na letiště, takže super.

Koupily jsme ten celodenní lístek a autobusem to vzaly do Citta Bassa, vystoupili na zastávce Porta Nuova a jaly se projít nové město. Po pár set metrech jsme zhodnotily, že je to prostě normální moderní centrum města, vše samozřejmě ještě zavřené 😀 a že potřebujeme naše první kafe a dobrotu.

Typická italská snídaně je kafe a croissant (jakoby spíš loupák s náplní, Francouz by se urazil, nazvat to pečivo croissantem) a taky jediný čas dne, kdy se může pít káva s mlékem (haha, holky na to prděly a já zas piju all day long jen espresso). Podle vůně čerstvého pečiva a nejbližší lokace podle mapy jsme gurmánské ráno zahájily v Caffè Tiraboschi. Jen Italové, my a spousta dobré kávy a sladkostí. Terka vzala zavděk croissant-loupákem s čokonáplní a my s Any jsme si koupili každá jednu Aragostine s pistáciovou náplní (typické italské pečivo s křehkého těsta tvarované do podoby humřího ocasu :D)

Prošli jsme dalších pár uliček nového města, obdivovaly estetiku obyčejných bytovek, koukaly na reality, kolik tu stojí takovej byt nebo dům a pomalu směřovaly naše kroky k první lanovce Funicolare Citta Alta, která nás svezla do starého města, bylo okolo 9. ranní a město se pomalu začalo probouzet.

Z lanovky jsme zamířily nejdřív na vyhlídku skrz Porta San Giacomo a kochaly se krásným výhledem a pak se prošly kus po Mura Veneziane – obranných hradeb z dob 16. století.

Zapluly jsme pak do uliček směrem do útrob starého města směrem k Piazza Duomo. Tady jsme už mohly obdivovat kapli Colleoni a Duomo di Bergamo.

Pokračovali jsme průchodem k Piazza Vecchia s fotnánou Contarini. Snídani jsme měly malou a hlad už zase trochu větší, takže jsme si za rohem v Il Fornaio koupili dva velké kousky úžasné focaccie a protože už jsme měli pocitově poledne a né deset dopoledne, zapili jsme to jedním pivem na žízeň. S jídlem jsme si sedli do jednoho z výklenků Biblioteca Civica přímo na náměstí a užily si chvíli italské dolce far niente.

Pokračovaly jsme pak pomalou chůzí dál úzkou uličkou Via Bartolomeo Colleoni se spousty obchůdků, méně čí více turistických. Sem tam jsme se zastavily v butiku omrkout oblečení, já jsem skenovala průměrné ceny za jídlo v restauracích a v obchodě Bergamo Dolce jsem svým klukům domů koupila suvernýr v podobě typické italské sladkosti Polenta e Osei – žlutý piškotový dortík s marcipánem a čokoládou a taky krabičku Cannoli s pistáciovou a citronovou příchutí, které sice původně pochází ze Sicílie, ale o nich jsme 100% věděla, že budou klukům chutnat. (Měla jsem pravdu, Polenta e Osei je nezaujala a trubičky vedly :)))

Na konci ulice jsem já neodolala a koupila si ještě kopeček gelata v Gelateria Cherubino v kombinaci pistácie a lískový ořech, protože bez gelata by to pro mě nebyl pravý italský výlet 😀

Přes Piazza della Cittadella jsme pokračovaly přes veřejné toalety za 0,50EUR k druhé lanovce Funicolare S.Vigilio. Vyjely jsme nahoru na náš celodenní MHD lístek a užily si ještě krásnější výhledy na staré město, hradby a nové město v pozadí. Vážně – WOW. Ta zeleň, paláce, zahrady – to se vážně na ty fotky nedalo ani zachytit a nechci ani vědět, jak krásný to tady je, když je hezky, protože TAK krásný jak to tady bylo, i když bylo hnusně, to si nedovedete představit 🙂

Pokračujeme směrem na oběd a tady začíná skvělá historka Byla jednou jedna michelinská restaurace a Anča do ní musela jít. Anča má skvělej vkus na dobrý restauračky a miluje „medaile na víně“ snad ještě víc než já, jen občas zapomíná koukat na cenovky a vrhá se po hlavě za zážitky hlava nehlava. Pak jsem tady já, se stejným mindsetem, ale taky konečnou částkou, která se aktuálně nachází na mém účtu jakožto budget pro tento holčičí výlet a michelinská restaurace se mi na první pohled zdála jako ne úplně dobrej nápad, kterej splňuje podmínku „najíme se za normální cenu“.

Druhej pohled byl ale zase trochu jinej, protože jedno jídlo v restauraci jsme v plánu měly tak jako tak, já měla zhruba přehled o tom, jak se ceny pohybují v okolních restauracích a při pohledu do lístku michelinské restaurace Baretto jsem byla překvapená, protože se pohybovaly stejně jako jinde. Hlavní jídlo v rozmezí 24-30 EUR, no nakonec jsem souhlasila, že půjdem. Nebudu lhát, v michelinské jsem nikdy nebyla a taky mě to lákalo.

Chtěly jsme sedět venku, což nám prošlo pouze „na skleničku“ (5 EUR za prosecco, taky jako jinde) kvůli dešti a zvali nás na jídlo dovnitř. Tak jsme se pak přesunuli a já začala čut, že je to přecejen restaurace o level vejš při pohledu na ty založený stoly, luxusní vybavení a počet příborů u talíře.

Moje obavy se potvrdily po tom, co jsme si objednaly „každá jedny těstoviny a hotovo“ a docela přísný pan číšník donesl nejdřív amouse bouche v podobě plátečku křupavého něčeho se salámovou mazánkou a sklenicí domácí kombuchy, jako další (neobjednaný) chod tomatovou polévku s kydlou zakysankou a nakonec ještě domácí chleba se šlehaným máslem. Protáčely se mi panenky a v duchu jsem si říkala, bože, kam jsme to zas vlezly a kolik nás ta sranda bude ve výsledku stát. Ale jídlo bylo famózní, ne, že ne.

Pak teda přišly ty naše doopravdy objednané těstoviny 😀 , rozpouštěla jsem se blahem, neb byly vážně WOW – dala jsem si typické zdejší ravioli bergamesca – masovou směsí plněné ravioly v rozpuštěném másle se šalvějí a křupavou pancettou navrch.

Docela plné jsme s díky odmítly nabídku domácích dezertů a objednali si tedy ještě espresso, protože tím už se přece nedá nic zkazit. No k našemu překvapení s ním dorazil i talířek výběru 3 druhů kokin ke kávě 😀 to už jsem se jen smála a brala to prostě jako skvělý zážitek, Anča na sebe vzala odvahu a šla zaplatit za nás všechny s tím, že si to pak podělíme. Nakonec to nebylo vůbec tak zlý! K mému obrovskému překvapení jsme platily vážně jen to, co jsme si objednaly + couvert 7EUR /os., takže péče byla královská a prostě asi jen nejsem zvyklá na 4 další chody nad rámec objednaného jídla v ceně 😀 Konec historky, pokračujem Bergamem, cenu za tento zážitek najdete na konci článku.

Naprosto po vrch přežraný jsme se vykoukeli z michelinského Baretta ven, že to jdem vychodit. To bychom ale (hned naproti, zhruba 50m) nemohli narazit na další restauraci s božským výhledem, kterou Anča ještě na letišti uložila jako „sem MUSÍME jít aspoň na skleničku“, tak co se dalo dělat, šli jsme aspoň na skleničku – Ristorante Pizzeria San Vigilio – pokud Vás neláká naše michelinská, stavte se na oběd klidně sem, hodnocení na googlu mají snad ještě lepší.

Výhled jsme si užily, na venkovní terase by možná byl ještě hezčí, ale ta byla skrz déšť zavřená. Tady mě napadá ještě dodat, že se mi líbí, jak tu nemají problém s tím, že „jdeme jenom na skleničku“ a ne i na celé jídlo. Naprosto OK a bez problému, všichni byli usměvaví a milí, nedovedu si představit jít v Česku do restaurace jen na skleničku, abych si nevysloužila vyvrácené oči 🙂

No už jsme pak vážně byly nacpané k prasknutí a delší procházka byla už nevyhnutelná. Vydali jsme se z kopce dolů po ulici Salita dello Scorlazzone, což je krásná původní kamenná úzká ulice s nádhernými výhledy i domy. Pozor, je to cesta i schody Scaletta dello Scorlazzone, s kočárkem to není sjízdné.

Na první křižovatce jsme zabočily směr město po ulici Via Sudorno a došly až k spodní zastávce druhé lanovky. Ulice byla taková typicky neturistická a místní lemovaná opět nádhernými výhledy. Nakonec jsme se ocitly zpět v Citta Alta a prošly zpět Porta Sant’Alessandro do úplného srdce města. Šly jsme to samou ulicí zpět (Via Bartolomeo Colleoni) až na náměstí Piazza Vecchia. Odtud jsme ale nově pokračovaly dolů po ulici Via Gombito a narazily ještě na poslední gurmánský spot, který jsme si nechtěly nechat ujít.

Bylo to Casoncelli Nonna Alda – malý podnik na stojáka s těmi typickými domácími plněnými těstovinami – přesně těmi, které jsem já měla k obědu 😀 ale tady měli prostě JEN tyto, ale i ve vege verzi + víno do kelímku. S tím, že tady je vyráběla Nonna – babička (doopravdy ve vedlejší výloze je tam válela a plnila). Přišlo mi to zvláštní ji takto pozorovat a nakolik to byl skvělý marketingový tah a nakolik to vážně funguje na tom, kolik jich Nonna vyrobí, můžeme jen hádat, ale každopádně byly výborné, stojí se tu na ně fronty a reference na google taky mluví za vše.

Hned vedle je prodejna Forno Fasi s italským sladkým pečivem na váhu – koupili jsme si sladkou tečku za 0,90 EUR, cannoli s pistáciovou náplní jako poslední jídelní rozloučení.

Odtud jsme se odkoulely už směrem „dolů“ do Citta Bassa, kousek pěšky, kousek autobusem a dali si ještě procházku probuzeným podvečerním spodním městem. Nezaujalo nás tu velice nic zásadního, ale dvě věci bych přecejen chtěla zmínit: uprostřed zástavby nenápadný otevřený kostelík Chiesa della Madonna dello Spasimo, nahlédli jsme, místní si sem chodili posedět, pomodlit se. Zajímavá atmosféra. A pak trafika uprostřed křižovatky předělaná na slow-vintage obchůdek Concrete . UrbanStories. Zrovna tu měli pop-up nějaké značky s krásnými vyšívanými japonskými kimony. Pro milovníky vintage a módy nutná zastávka, aspoň na čumendu.

My už jsme to pak jen procházeli uličkami, obdivovali estetiku obyčejné zástavby a kvetoucí stromy. Měli jsme poslední zhruba hoďku, únava dopadala víc a víc, no nezmohly jsme se na nic jiného než se stavit na opravdu poslední skleničku a espresso. Prosím, teď bych nerada zněla jako totální alkáč, ale ty „naše skleničky“, to byly jednodecky a všude jsme si daly jednu, takže celkem byly asi tři, pokud správně počítám + 20 tisíc nachozených kroků, vážně jsme to na sobě skoro necítily 🙂

Stavily jsme se jedoduše do podniku, který byl po cestě na trase směr zastávka, žádné velké vybírání, byl to Vox, a musím říct, že podniky v Citta Alta měly mnohem větší kouzlo. Nebyl to špatný podnik a opět byli všichni vstřícní a usměvaví, ale jak bych to řekla – nic extra.

Posléze jsme dorazily na zastávku našeho autobusu č.1 s nápisem Aeroporto, za 20min v přeplněném voze jsme dorazily na místo okolo osmé večerní a jely už jen na automat – letištní kontrola a počkat ke gatu, nastoupit do letadla a soustředit se na to, abychom odletěly včas, abychom stihly poslední navazující autobusový spoj z vídeňského letiště do Brna.

To se povedlo. Letadlo odletělo na čas v 21.30, letělo slabou hodinku a v 23.35 jsme nastoupili do žluťáka a před druhou ranní byly zpět v Brně. Dokonce jsem stihla i noční rozjezd ve dvě z nádraží a nemusela si brát taxíka. Doma všichni už spali a já finálně 2.25 ulehla taky. A další krásnej a intenzivní výlet byl za námi.

Chceš všechna místa z článku uložená v mapě?

Chceš si ušetřit čas a práci s hledáním a ukládáním všech míst na mapě, o kterých píšu v tomto článku? Mám to pro tebe nachystané – všechna výše zmíněná místa jsem uložila na jeden seznam do Google maps. Tudy k ní, za cenu jedné kávy získáš mapu s místy i mým komentářem k jednotlivým bodům.

Kolik stojí takový výlet (1 os)

• zpáteční letenky 752 Kč
• doprava na letiště a zpět Brno-Vídeň-Brno 598 Kč
• celodenní MHD lístek po Bergamu 8,5 EUR
• cestovní pojištění – kovářova kobyla! Zapomněla jsem, ale jinak bych si zařídila. Rozdíl mezi modrou kartičkou platnou v EU a plnohodnotným cestovkem popisuju tady.
• snídaňové kafe + malá dobrota 4,3 EUR
• focaccia + pivo 9,5 EUR
• kopeček zmrzliny v nejmenší velikosti se dvěma příchutěmi 3,5 EUR
• oběd v michelinské restauraci (jeden chod + sklenička prosecca + couvert) 50 EUR
• sklenička prosecca (sklenička + couvert) 5,6 EUR
• espresso 1,8 EUR (holky si daly kapůčo za 2,6 EUR)
• těstoviny u Nonny střední porce pro nás všechny + kelímek červeného vína 5,6 EUR
• sladká tečka do ruky 0,90 EUR
• suvenýry v podobě dobrot pro kluky 18,9 EUR

Celý 24h gurmánský výlet nás každou vyšel zhruba na 1350 Kč a 108,5 EUR, takže s kurzem v té době cca 4005 Kč. Píšu zhruba proto, že holky třeba nekoupily „suvenýry“ domů (to u mě dělalo těch 19 EUR, což jsou 450 Kč a to už je za mě znatelný rozdíl, pak já pila vždy espresso a holky kapůčo, Terka si někde místo prosecca dala čaj nebo vodu. Platily jsme na střídačku tak, aby každá platila zhruba stejně, takže jsem při tomto rozpočítání naši celkovou útratu v každém podniku jednoduše vydělila třemi. Věřím, že pro přehled o cenách je to tak úplně dostačující.

Kde bych se ubytovala

Kdyby Vám fyzicky nevyhovoval zážitek v podobě 24h-na-nohou výletu jako nám a chtěli jste tu strávit noc anebo výlet spojit s hodinu vzdáleným Milánem, doporučím Vám i tak přespat tady, protože je to zkrátka kouzelné s pravou italskou atmosférou. Z letiště se busem pohodlně můžete dostat i do Citta Alta bez nutného přestupu na lanovku (kdybyste měli zavazadla). Vždy doporučuju to, co bych si sama vybrala – skvělý poměr cena výkon 🙂

• ubytování kousek od první lanovky na „začátku“ Citta Alta s úchvatným výhledem
• ubytování v nádherném paláci, kde je pokoj vkusně vybaven a kde na vás dýchne historie
• ubytování u soukromé italské hostitelky v typickém italském domě na kopci nad městem
• ubytování v apartmánu pro 4, kdybych jela s dětmi 🙂

Kam dál

Máš chuť vyrazit spíš do většího města? Pak mrkni na můj článek Jeden (narozeninový) den v Římě. Často bývají levné letenky třeba i do Londýna, tam jsme jeli zase za uměním. Nebo objev všechny další možné výletní a dovolenkové destinace, kde jsme byli, třeba i s dětmi.

Pokud tě takový výlet láká, ale nevíš, jak najít levné letenky, připomínám, že tě to můžu naučit prostřednictvím svého webináře Ulov si svou levnou letenku. Přehraj si ho klidně hned a za 2,5h máš celé know-how o nízkonákladovkách a můžeš najít ty pravé letenky právě pro sebe.