9 dní obytňákem po Česku se 4 dětmi

Vyrazili jsme z Brna na naši první obytňákovou dovolenou se všemi našimi dětmi. Měli jsme vyjímečně hned 9 plných výletovacích dní pohromadě, takže jsme to využili k návštěvě vzdálenějšího koutu republiky, kam by se nám na kratší dobu nevyplatilo přejíždět. Zamířili jsme na sever a po cestě navštívili pár měst i přírodních zajímavostí. Ve článku najdete naše zastávky a výletní trasy i s místy, kde jsme spali.

den 0 – odjezd

Plán byl vyrazíme po obědě. Pak – o půl patý. Pak – až to bude tak pojedem. Vyjeli jsme 21:30. Takže cíl jsme splnili.

Už si neděláme tlaky a prostě vyrážíme ve chvíli, kdy je nachystáno. Ono sbalit se do batohu na týden letecky je vážně snažší, než sbalit domácnost pro 6 lidí do auta. Půl kuchyně, nákupy, roztřídit, zabalit. Vezmem tohle? A tamto? A tohle se bude určitě hodit.

Nakonec děti vesměs usnuly pár okamžiků po tom, co jsme nastoupili do auta, takže jsme mohli popojet docela daleko. Nikdo neremcal, že ho to nebaví a my tak přišli na skvělou věc – přejezdy večer nejsou zas tak špatný, protože už je člověk v odpočinkové, nikoli energické fázi dne.

Přespali jsme na divoko u Ústí nad Orlicí, místo jsme našli v appce park4night. Dojeli jsme doprostřed lesa na odpočívadlo, nikde nikdo, bylo 23:59 a Tomáš mi říká – víš, jak se to tady jmenuje? U Zabitého! Jdem rychle spát nebo ještě budu chtít odjet.

• spali jsme tady
• videoreport tady

den 1 – rozhledna Andrlův chlum

Noc byla klidná a pohodová, byli jsme tu sami. Ze „Zabitého“ jsme si udělali pěší výlet po okolí, přes Poustevníkovu studánku, kaple u křížové cesty až k Andrlovu chlumu. Tady byla rozhledna za srandovních 15 Kč (dítě) a 30 Kč (dospělý), kdy jsme dostali klíče v hospodě a měli ji sami pro sebe 😄

Občerstvili jsme se pod rozhlednou v té hospodě, což je vlastně turistická chata Hvězda, byla tam moc příjemná obsluha a normální fajn jídlo. Tím chci říct, pár hotovek, pár minutek – klasiky jako guláš, svíčková, smažák, řízek. Naše veganka si nevybrala, ale to si nevybere ve většině podobných podniků. Kluci byli spokojení, nejvíc bodoval dezert v podobě jablečeného štrůdlu s kopečkem vanilkové zmrzliny.

Večer jsme přejeli k Novému Městu nad Metují. Míříme na sever, do míst, kam se z Brna často nedostaneme, když nemáme tolik dní k výletování jako teď.

• spali jsme tady
• videoreport tady

den 2 – Nové Město nad Metují

Přespali jsme za městem, kam jsme dojeli se západem slunce. Noc byla opět klidná a pohodová, byli jsme tu, stejně jako poslední noc, sami. Musím říct, že jsem docela překvapená, myslela jsem si, že v týdnu o prázdninách se státními svátky bude všude kamperů jak hub po dešti. A ono nic. Možná jsou prostě jen v těch placených kempech? 🙂

No každopádně jsme si po pomalém ránu dali poslední procházku na vyhlídku na město a pak tam přejeli autem. Nádherné náměstí, škoda jen těch aut a velkého provozu.

Naše kroky mířily na zámek. Dali jsme si opět rozhlednu za pár peněz a zahrady. Jsou tu i nějaké „atrakce“ pro děti jako kouzelný zámek nebo minizoo, ale to jsme záměrně vynechali, nečetla jsem na to úplně valné recenze.

Cestou zpět městem jsme narazili na boží pekárnu, koupili čerstvý chleba na ráno a pár dobrot k snědku do ruky na hned. Protáhli jsme to dál ještě do farmářského obchodu pro mléko a vejce. Líbila se nám na mapě ještě galerie, ale to bychom museli vstávat trochu dřív, protože v 17h zavírala a my ji nestihli.

Vyrazili jsme dál směr Adršpach. Původně jsme chtěli jet do kempu, ale na poslední chvíli jsme si to rozmysleli. V těchto místech je spaní na divoko ne zcela vítané (ale někde to jde), no a za noc v kempu, kde bychom reálně využili jen vylití wc a dopuštění vody, bychom v našem počtu dali přes 1000 Kč – a to se nám prostě vážně nechtělo. Tak spíme zase nadivoko a ještě trochu jinde. Voda nám ještě den vydrží.

• spali jsme tady
• videoreport tady

den 3 – skalní město Ostaš

Opět úřadovala aplikace park4night – našli jsme hezké parkoviště mimo hlavní cestu u skalního města Ostaš. Dostali jsme na něj tip od kamaráda, jako na bezplatnou a ne tolik turisticky přehlcenou alternativu k Adršpachu ve stejné oblasti. Byli jsme nadšení a líbilo se nám to možná i víc než nedaleké Teplické skály (ty byly na programu následující den).

Okruh z placeného parkoviště má 2,5km, za mě je to kids-friendly jak blázen. My jsme měli trasu ještě o 6km delší k našemu místu bezplatného parkování/nocování. Občerstvili jsme se v osadě pod skalním městem klasikami jako svíčková, smažák, borůvkové knedlíky a česnečka – vše moc dobré.

Večer po návratu do auta jsme vše sbalili a poprvé se vydali na stellplatz (štelplac neboli místo na stání). Stellplatz je místo pro obytňáky, kde lze za úplatu udělat servis (vypustit & napustit vodu, vylít wc kazetu, připojit se do sítě) a klidně i přespat, je to levnější alternativa kempu, protože lidi v obytce zázemí kempu často nepotřebují. My už nutně potřebovali tu vodu a vypustit wc. Na těchto místech se platí za hodiny, nikoli „noc“ jak ji známe z hotelů nebo kempů (příjezd po 14 a odjezd do 10). Je jedno, kdy přijedeš a kdy odjedeš, platíš za počet hodin. My tu strávili přesně 24h a vyšlo nás to na 500 Kč celkem.

• spali jsme tady
• videoreport tady

Jak je to s tím placením?

Původně jsme mířili do Adršpašských skal, ale zjistili jsme, že se zde platí vstupné + se člověk musí objednat na konkrétní čas vstupu (pro nás v dovolenkovém režimu “vyrazíme jak vyrazíme naprosto nepříjemná představa). Vstupné za naši rodinu nám to našlo za 1100,- a parkování na dalších 800,- za obytné auto. Výlet do přírody za 1900.-?! Loni jsme si prošli několik úžasných tras se skalními městy/bludišti v Českém ráji zcela zdarma. Upřímně jsme byli překvapení jednak vstupným a druhak jeho výší. Adršpach jsme se proto rozhodli vynechat a řekli jsme si, že dáme aspoň vedlejší Teplické skály.

• web Adršpach
• web Teplické skály

den 4 – Teplické skály

Zde bylo taky vstupné, ale aspoň bez omezení času vstupu. Platili jsme za nás 6 lidí 500,- (protože rodinné vstupné není nikde dimenzováno na 4 děti :D) Auto jsme nechali na štelplacu, což byly 2 zastávky vlakem ke vstupu do skal. (Teplice nad Metují do Teplice nad Metují, skály) Za výlet vlakem dali 120,- zpáteční místo parkingu 300,- na místě.

Skály byly krásné, ale nevyhnuli jsme se srovnávání s Ostaší, kde jsme byli den předem zdarma s méně lidmi. Na webu psali, že částka putuje na údržbu stezky. Ale tak, nalijme si čistého vína, bezplatné stezky taky někdo udržuje, ne? Nebo mi něco uniká?

Každopádně Teplické skály znamenaly delší okruh, déle se jde lesem, než se dojde k samotnému bludišti. To ale vážně stálo za to, bylo čarokrásné. Po trase je ještě možnost vylézt si na pozůstatek skalního hradu Střmen – 300 strmých schodů nahoru a posléze i dolů. Kluci chtěli, tak jsme to dali všichni.

Přímo za východem / vstupem do placeného úseku u skal je občerstvení od okýnka – kluci si dali smažák a borůvkové knedlíky a jídlo bylo výborné, ale starší paní obsluhující byla teda vážně protivná až mi nedá to sem nenapsat.

Dojeli jsme vlakem zpět na štelplac, ještě naposled dopustili vodu a přesně po 24h vyrazili dále. Tentokrát směr Český ráj, kde jsme chtěli navštívit rodinu.

• spali jsme tady
• videoreport tady

noční přejezdy

Naprosto neplánovaně jsme dnem 0 a odjezdem o půl 10 večer zjistili, že noční přejezdy vůbec nejsou špatné. Všichni (hlavně teda děti) jsou v útlumové části dne, kdy už jsou nasycené pohybem i interakcemi a nevadí jim sedět s knížkou nebo pohádkou, často taky usnuli a my je pak ze sedačky jen vysvobodili a uložili durch ke spánku.

Takže jsme si je takto plánovali – aktivní den začínal probuzením na místě, kde jsme už chtěli něco vidět a končil přejezdem na nové místo. Průměrně jsme jezdili okolo 1-1,5h maximálně, dvakrát to byly rovné dvě hodiny. My jsme se s mužem u řízení střídali a zvládli jsme to taky dobře. Když přituhovalo, zachránilo to kafe na benzínce nebo super pálivý airwaysky :)))

den 5 – Trosky

Díky aplikaci jsme zas našli hezké bezplatné místo k přespání kousek od Trosek. Po snídani jsme si na ně udělali výšlap, byla to stezka cca 2km. Pod Troskami je opět naprosto boží občerstvení tentokrát i s příjemnou obsluhou a za mě docela širokou nabídkou jídel – nad bufetovou klasiku byl i guláš, koprovka nebo třeba smažený květák. Vzadu mají i hezké hřiště pro děti.

Na Trosky samotné je zas docela vysoké vstupné s absencí jakéhokoli rodinného zvýhodnění. Nechápejte mě špatně – já fakt budu ráda přispívat (i když to už děláme v daních, nezapomínejme na to) na provoz památek, ale za celou rodinu jsme platili víc jak 500,- jen za vstup do nevelkého areálu. Co ale chválím, je skvělá interaktivní hra pro děti k zakoupení za 30Kč/ks na pokladně – měli variantu školkáč i školák. Já vzala dva školkáče a kluci hledali po areálu ztracená vejce sokolí maminky – a tím přirozeně prošli celý areál bez remcání o počtu schodů 🙂 + bludiště a najdi rozdíly.

Poté jsme si to dali procházkou zpět k autu a přejeli na večer i noc k rodině – tetě a strejdovi, kteří bydlí v Turnově. Teta nám připravila královskou večeři v podobě hovězího na divoko s kaší, my se olizovali až za ušima a po 5 dnech spali mimo obytku.

• spali jsme u tety a strejdy 🙂
• videoreport tady

den 6 – Dolánky u Turnova

Tento den jsme se rozdělili. Muž vzal velké děti na delší a svižnější výšlap po okolí Turnova a já jsem s malými kluky strávila den v Dolánkách.

Dolánky u Turnova jsou krásná obec na břehu Jizery, v příjemné dochozí procházkové vzdálenosti z domu tety a strejdy. Loni jsme se tu koupali, letos bylo i na červenec docela chladné počasí, tak jsme jen tak odpočívali – na hřišti, ale i u vody.

Kluky jsem pak vzala ještě do Domu přírody Českého ráje – to byla nádherná a opravdu interaktivní expozice pro děti. Tady opět možnost „hrát u toho bojovku“ tentokrát zdarma, klukům se to moc líbilo a dost si toho o oblasti zapamatovali. Pak jsme prošli ještě Dlaskův statek, původní dobové stavení a zamířili pak na společnou rozlučkovou večeři se všemi. V Turnově jsme přespali ještě jednu noc, ale ráno po snídani jsme vyrazili zase dále.

• spali jsme u tety a strejdy 🙂
• videoreport tady

den 7 – Malá Skála

Tento den bylo pro změnu zase docela vedro, vzali jsme to na Malou Skálu na Žlutou plovárnu s tím, že dál přejedeme opět až večer. Toto je pohodové místo opět u Jizery, kde je krásné bezplatné koupání, lze si tady půjčit třeba paddleboard nebo loďku, je tu několik možností i pro občerstvení. Už jsme tu byli i předloni – hezká trasa vhodná i pro děti skalním městem vede z Besedic, o té píšu ve článku o Českém ráji.

My jsme měli vážně v plánu jen vegetovat u vody, nicméně mi to nedalo a chtěla jsem is vyšlápnout i na Panteon, zříceninu skalního hradu s kaplí na skále naproti – asi jen 1km procházka (ale fakt do kopce). K mému překvapení se se mnou vydali i malí kluci. Bylo zde drobné vstupné, krásné výhledy. Za Panteonem je ještě možnost jedné vyhlídky na město, ke které jsme se vydali, ale rozhodla jsem se ji před koncem vzdát, protože finále se mi zdálo příliš nebezpečné pro mě jako jedinou dospělou s dvěma malými dětmi.

Musím zmínit skvělou restauraci, kterou jsme tady navštívili – pizzerie pod Panteonem, měla velmi rozporuplné recenze na Googlu, tak jsme si šli udělat vlastní názor a TAK příjemnou obsluhu (a skvělé pizzy) jsme dlouho nezažili, vážně o nás bylo královsky postaráno. Pak už jen hurá do auta a vyrážíme dál. Už to musíme směřovat zpátky k domovině.

• spali jsme tady
• videoreport tady

den 8 – koupání + Kutná Hora

Přemístili jsme se k rybníku mezi Kolínem a Kutnou horou. Dopoledne jsme si dali koupačku a paddleboard, pak se během pár chvil začalo mračit, my se sbalili a ve chvíli, kdy jsme vyjížděli, začala bouřka. V plánu byla Kutná hora, no když jsme ale přijeli, liják stále nepřestával. Rozhodli jsme se, že půjdeme do galerie GASK – byli jsme nadšení a chceme se sem rozhodně ještě vrátit.

Měli jsme jen hodinu před zavíračkou, tak jsme si koupili stálou expozici, no prolítli jsme to trochu rychleji, než bych si normálně přála 🙂 ale slíbila jsem klukům ještě zdejší boží hernu – tady jsme zůstali až do zavíračky a rozhodně se sem na poklidnější návštěvu chceme vrátit.

Mezitím přestalo pršet, šli jsme si alespoň zvenku prohlídnout sv. Barboru, která je hned za galerií a pak si prošli město a zakončili to v Hindické restauraci na společné večeři. Čekal nás poslední večerní přejezd, zítra už spíme doma.

• spali jsme tady
• videoreport tady

den 9 – rozhledna Rosička + Žďár nad Sázavou

Probudili jsme se na místě mezi krávami a koňmi u rozhledny Rosička. Tu jsme si k polednímu vyšlápli a domluvili se na poslední zastávce cestou domů – v nedalekém Žďáře n. Sázavou

Procházka k Santiniho Zelené Hoře je z parkoviště dlouhá zhruba 700m. Poutní Kostel je možné zevnitř vidět pouze jako součást placené prohlídky s průvodcem (45min), což pro nás je naprosto nereálné v rámci dětí 🙂 a tak nám stačilo projít se po ochoze a kolem kostela, to je možné zdarma. 

Mají zde i kratší 15min nekomentovanou prohlídku, nicméně je limitovaná věkem 5+ a je v 10, 12 a 14h jen o prázdninách, tu jsme časově nestihli.

Paní na pokladně mi říkala, že v jen a pouze soboty mezi 16.-16.30 je teoreticky ještě možné do kostela nahlédnout po vlastní ose proto, že je to jediný prostor mezi prohlídkou a mší, kdy je tam volný přístup. 

Do centra jsme přejeli autem cca 5min, zaparkovali na náměstí a skočili na lunner (velmi pozdní oběd nebo brzkou večeři, chcete-li). Jedli jsme ve vietnamské restauraci Phame kitchen, najedla se s námi i naše veganka, tak jsme byli rádi, protože to bylo takové rozlučkové posezení 🙂

Kafíčko před finálním úsekem domů jsme s mužem měli v Malé kavárně, která je součástí Ička. Byla tam extra milá paní, která nás ani 5minut před zavíračkou nevyhodila (chtěli jsme rychlé espresso na stojáka) a řekla, že má ještě dost práce s úklidem, ať se v klidu posadíme venku.

• spali jsme doma 🙂
• videoreport tady

závěrem

Byla to naše první delší cesta naším obytňákem Antonínem vůbec (ano, má jméno 🙂 a o to intenzivnější, že byla v 6 lidech, čili fullhouse. Myslím, že jsme měli ukrutný štěstí na počasí, že nebylo ani nesnesitelné vedro a jen jeden den déšť.

Moc se mi líbilo, že se posouváme mílovými kroky každý den a intenzivně poznáváme různé kouty naší krásné republiky, ale přitom nejsme zatížení balením a vybalováním pořád dokola, jako kdybychom spali po penzionech nebo hotelích.

Líbí se mi ten malý prostor proto, že občas jsem měla pocit, že jsme spolu víc a intenzivněji, než kolikrát doma, kde si hlavně ti starší prostě zalezou do svých brlohů a věnují se svému.

Zkrátka mám dojem, že pořídit si 26 let starej obytňák bylo nejlepší rozhodnutí letošního roku 😀