Tři dny v srdci Vysočiny – spíme s dětmi v autě

Už půl roku máme doma minivan – je nás totiž 6 a do běžného auta se nevejdme. V plánu bylo auto kromě „běžného života“ používat i na výlety. Udělat si nějakou jednoduchou vestavbu a obrážet hezké kouty (nejen) naší republiky. Vestavbu jsme ještě nezvládli, ale na první opravdu punkovou cestu s matračkou z postele jsme už vyrazili. Pojď se začíst a nech se inspirovat hezkým výletem hlavně do přírody Vysočiny s procházkami, které s námi hravě a s úsměvem na tváři zvládlo i 5 dětí ve věku 3,5 – 7,5 let.

Jak jsme konečně vyrazili

Naši kamarádi, zcestovalí výletníci s all-inclusive obytnou dodávkou nás lákali na maďarské termály. Nápad nás nadchl a během jednoho dne jsme vypucovali naši Limetu (tak říkáme našemu autu) a vymysleli spaní opravdu na pankáče – s matrací z postele kombinované s matrací ze zahradního gauče.

Jakkoli vtipně to může vypadat, uvědomili jsme si, že potřebujeme prostě poprvé vyrazit. Zjistit si, co a jak kde potřebujeme / chceme mít, co se hodí, co je zbytečné. Jak to zvládáme, jestli se nám to vůbec líbí. Kluci nadšení, čuli dobrodružství.

Co se ale nestalo! Kamarádi ze zdravotních důvodů jejich nejmladšího nakonec termály potřebovali odložit, my se na cestu dál do zahraničí hned tak od boku o samotě taky necítili. Stáli jsme nad nachystaným autem a rozhodli se i tak někam vyrazit. Dlouho jsem v hlavě nosila tip na výlet k Památníku odposlechu, mrkla rychle do mapy – jen hodina cesty autem – to je skvělý – JEDEME.

Byla neděle poledne, volám kamarádům, že jsme se nakonec rozhodli pro výlet aspoň do Lipnice nad Sázavou, jestli se nechtějí připojit. Nápad se jim líbil, že se připojí třeba další den. A my vyrazili směrem k Humpolci.

první zastávka ještě v civilizaci

Nabalili jsme poslední zbytky do auta a vyjeli jsme. Cestou jsem nám našla ještě zastávku v hezké kavárně a prostoru pro umění 8smička (nápad na výlet jsem totiž původně našla v průvodci Lukáše Hejlíka – 555) a tento tip tu byl. A byl boží a rozhodně ho doporučuju!

Krásný, původně industriální prostor přestavený na zónu pro umění. Byla zde galerie (děti zdarma, dospělí vstup za 8 Kč – ano, čtete správně, osm korun), dětská herna, krásný bookshop a kavárna „s těmi zákusky za stopade“ a výbornou zmrzkou. Výstavu zde zrovna měla umělkyně Pavla Sčeranková a byli tu výborně nachystaní na děti, ty dostaly k zapůjčení interaktivní kufřík k výstavě, kreslili si a tvořili ze samotvrdnoucí hmoty. Fakt WOW. Dali jsme si i kávu, zmrzku a zákusek a byli přichystaní vyrazit mimo civilizaci.

první nocování na divoko

Cílem cesty a plánem na další den byla procházková trasa u Lipnice nad Sázavou. Hledala jsem nám tedy místo na přespání. K tomu mi dopomohla aplikace Park4night, kde jsem našla naprosto krásné a výjimečné místo. V tom nám cvakla SMSka od kamarádů – Vyrážíme za vámi, pošli špendlík!

Když jsme dorazili, byl tu ještě jeden karavan a pár rybářů. Kamarádi nás dohnali zanedlouho, dali jsme si večeři nachystanou ještě z domu, děti naprosto šťastně pobíhaly okolo a my mezitím ještě připravili večerní ohýnek.

Večer jsme si rozbalili naše spaní. Nezdá se to, ale noci jsou ještě chladné, nakonec jsme využili spacáky a přes to si přehodili i ty peřiny. Borci to zvládli perfektně, já taky, Tomi trochu trpěl na provizorním spacím místě tím, že nemohl pořádně natáhnout nohy. Na další noc jsem ho slíbila vystřídat, ale brali jsme to jako dobré zjištění do budoucna. 

Vzhůru k uchu, ústům a vočím

Národní památník odposlechu je označením pro trojici reliéfů vytesaných do skal v zatopených lomech u Lipnice nad Sázavou. Jako první z reliéfů bylo roku 2005 odhaleno Bretschneiderovo ucho. V průběhu následujícího léta přibyla v druhém lomu Ústa pravdy. Ve třetím lomu, opět po roce, byl v létě dokončen a odhalen poslední díl památníku s názvem Zlatý voči.

Projekt památníku odposlechu zastřešil sochař Radomír Dvořák, na sochání se podílela skupina kameníků, včetně žáků Kamenosochařského střediska Lipnice nad Sázavou. Mecenášem památníku je Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška. 

Procházku jsme začali cestou k uchu, pak vystoupali ještě o kousek výš k puse. Vše v příjemném stínu svažitého lesíku. Nic pro kočárky, ale pro chodící děti skvělé, nic extra náročného, vzdálenost tak akorát. Děcka lozila po kamenech a skalách, reliéfy byly hezkým zpestřením a zastavením, jak pro ně, tak pro nás dospělé.

Voči ležely na úplně opačné straně než ucho a pusa, tak jsme si řekli, že to střihnem ještě Lipnici na oběd. Mají tu zárvoveň obrovský hrad ze 14.století – jeden z nejmohutnějších středověkých z celého Česka, ale bylo pondělí, tak je jasné, že hrad byl zavřený, tak jsme si ho prohlédli zvenčí. Nicméně do zdejšího hradu máme v plánu se ještě vrátit. Zaujalo nás to, že prohlídky jsou zde volné, což jako rodina s malými dětmi velmi kvitujeme – můžeme si vše projít vlastním tempem.

Co nás nemile překvapilo byl fakt, že všechny hospody a restaurace tu byly zavřené. Vše jsme dopředu kontrolovali i na webu / Facebooku a nikde ani zmínka, bohužel. Museli jsme tedy zpět k autům. Děti trochu rozmrzelé, že nebude řízeček, hladem neodmítli nakrájenou papriku a rohlík a za 15 min u aut jsme udělali oběd. Tedy, kamarádi nám uvařili oběd – easy těstoviny s pestem. Vařič, stůl a dvě židle pro nás dospělé (protože děti mají) jsme si my napsali na seznam jako nutné položky zajišťující svobodu i pohodu.

Po odpoledním lelkování jsem vyhlásila výpravu k vočím pro ty, kteří by měli chuť se přidat. Nakonec šli skoro všichni, kromě kamarádky s nejmladším, kteří dali přednost odpočinku. Zlatý voči byly od našich aut hezkých 12 minut pešky, žádná hrůza, hezká procházka.

Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že na večer a noc přejedeme ještě na jiné místo – do 12km vzdáleného tábořiště/kempu Stvořidla. Kamarádka Verča nám na další den vymyslela další hezkou a kids-friendly procházku okolo Sázavy.

vlakem tam, pešky a vodou zpět

Ve Stvořidlech jsme zjistili, že jsou sice „otevření“, ale vše je ještě zavřené. Neplatili jsme tedy za nocování, ale museli sjet ještě pro nákup. Večer nechyběl ohýnek, děti opět šťastný a svobodně a volně všude pobíhající.

Ráno jsme si dali opět úžasnou vaječnou snídani a kafíčko, tentokrát trochu nakopli vrtule v zadcích a na 9.45 vyrazili na nedalekou zastávku vlaku Stvořidla. Přejeli jsme jednu zastávku na Smrčí. Odtud vedla hezká červená stezka zase zpátky do Stvořidel k autům.

Byli jsme tu úplně sami (což prý v sezóně není ani omylem), užívali si božské výhledy, zeleň všude okolo. Děti se mermomocí chtěli koupat, udělali jsme si tedy zastávku na jednom malinkém paloučku / plážičce a vyráchali se v osvěžující a ledové Sázavě. Celej tam vlezl jen můj Tom a nakonec i já. Píšu do kalendáře, první letošní koupání v řece 29.4.2025 :))

Dali jsem si sváču a vyrazili dál k autům. Byla to hezká, příjemná procházka. U aut jsme si udělali oběd – opět easy těstoviny s nějakou zeleninou, sbalili auta, děti ještě jednou naskákali i s kamarádem Vaškem do Sázavy a pak vyjeli směr domů.

co jsme zjistili

K tomu vyrazit na cestu autem a přespat někde na divoko (ať už ve stanu nebo v autě) je fakt jednoduchý a je potřeba se prostě odhodlat. A vyrazit. I když něco bude chybět, i když něco nebude ono, je to skvělý. Obohacující, svobodný, krásný. Moc jsme si to užili, návrat do reality velkomešta byl tentokrát docela krutej. 😀 Vyhlížíme termíny v kalendáři, kdy zas vyrazíme.

co jsme měli s sebou

Nic extra. Z vyloženě „kempovacích věcí“, které třeba doma nemá každý, jsme měli spacáky a tuto ledničku do auta. Pak už jen oblečení, nějaké nádobí, deku, kluci měli své kempovací židličky. S vařením nás pro tentokrát zachránili kamarádi. Kdybychom jeli příště sami, fakt vezmeme vařič. Jídlo se dá jet fakt jednoduše, ale když je možnost udělat ty těstoviny třeba s pestem nebo nějakou omáčkou ze skla, zachrání to ty situace, kdy je všude zavřeno. Ale my bychom to i s těmi rohlíky zvládli 🙂 Vyražte taky!

mapy a názvy

1. 1. den: první výletní okruh – Národní památník odposlechu, bílá tečka je místo odkud jsme vyráželi (kde jsme měli auta) a kam jsme se taky vraceli. Cca 3 km.

1.den: 2. výletní miniokruh odpoledne – od zaparkovaných aut k Zlatým vočím. Okruh cca 1,6km. Pokud by Vám to bylo málo, je tu ještě nejmladší přidaný objekt – momument Hlava XXII, taktéž na této straně zhruba ještě dalších 1,1 km od vočí. Pak by takový okruh měl taky něco málo přes 3 km.

2. den: Výlet z Kempu Stvořidla, vlakem 1 zastávku do stanice Smrčná, zde červenou turistickou trasou zpět do kempu podél řeky. Na obrázku vidíte, že koleje vedou po jedné straně břehu a turistická trasa po druhé.

co dál?

Kempování je pro mě samotnou zatím novinka, ale jestli jsem někde kovaná, tak je to obecně příjemné cestování s dětmi. Chápu moc dobře, že to je velký skok od cestování za svobodna nebo bezdětna a že to člověka může občas přivádět k šílenství. Proto jsem sepsala 7 bodů pro pohodové cestování s dětmi, aby všechna vaše další dobrodružství proběhla ku spokojenosti všech účastníků zájezdu.

Nebo ti můžu nabídnout další cestovní články z mého blogu, třeba Tipy na zábavu pro děti na cestách.